Aktuality z kraje

Slepotické slavnosti
Slepotice k výročí 700 let od založení obce pořádají slavnosti s bohatým programem. [celý text] [MAS Region Kunětické hory, zveřejněno 26.09.2018]

Pozvánka na Svatováclavskou tlačenici perníku
Hledáte originální výlet pro děti i pro dospělé za hranice všedních dnů? Můžete navštívit KRÁLOVSTVÍ PERNÍKU ® pod hradem Kunětická hora u Pardubic ve státní svátek svatého Václava 28. září 2018, kdy Muzeum perníku v Perníkové chaloupce představí výs ... [celý text] [Perníková chaloupka, zveřejněno 21.09.2018]

MAS RKH: Vyhlášení Výzev MAS č. 6 - 7 z OPZ
Dne 17. 9. 2018 byly vyhlášeny Výzvy MAS č. 6 a 7 z Operačního programu Zaměstnanost. Tyto výzvy jsou vyhlášeny na základě Strategie komunitně vedeného místního rozvoje pro programové období 2014-2020 MAS Region Kunětické hory. Příjem žádostí bude pr ... [celý text] [MAS Region Kunětické hory, zveřejněno 17.09.2018]

Hravé odpoledne na farmě Apolenka
...aneb dobrovolníci dětem [celý text] [MAS Region Kunětické hory, zveřejněno 04.09.2018]

Dožínky zemědělců okresu Pardubice a okolí 2018 ...
Dne 1. září 2018 se v areálu pod Kunětickou horou odehraje již 4. ročník akce Dožínky zemědělců okresu Pardubice a okolí. [celý text] [MAS Region Kunětické hory, zveřejněno 27.07.2018]

Program Festivalu chutí, vůní a řemesel 2018
Festival chutí vůní a řemesel se blíží! [celý text] [MAS Region Kunětické hory, zveřejněno 25.07.2018]

Červenec v Železnohorském regionu
A máme tu prázdniny! Možná jste si nenaplánovali dovolenou hned na první prázdninový měsíc. K regeneraci sil lidé využívají i prodloužené víkendy. Máme pro Vás nabídku na jednodenní výlet do přírody, který se dá zvládnou s rodinou pěšky i na kole. Na ... [celý text] [MAS Železnohorský region, zveřejněno 27.06.2018]

O víkendu na Medobraní u Perníkové chaloupky
Srdečně zveme do Království perníku pod hradem Kunětická hora u Pardubic na tradiční Medobraní o víkendu 30. 6. a 1. 7. 2018. [celý text] [Perníková chaloupka, zveřejněno 26.06.2018]

NIDV Pardubice: Strategické řízení a plánování ve ...
NIDV Vás zve na vzdělávací program pro širší vedení škol: Strategické řízení a plánování ve školách, termín konání: 9.10.2018 – 11.6.2019, 9.00-13.30 h., úterky, místo konání: NIDV Pardubice, Za Pasáží 657. [celý text] [MAS Region Kunětické hory, zveřejněno 25.06.2018]

Vědecko-technický jarmark
Univerzita Pardubice Vás zve dne 14.6. od 9:00 do 17:00 na Vědecko-technický Jarmark, který se bude konat na Pernštýnském náměstí. Bližší informace naleznete v přiloženém letáku. [celý text] [MAS Region Kunětické hory, zveřejněno 12.06.2018]

Architektonické památky mikroregionu

Architektonické památky mikroregionu
Většina obcí mikroregionu má tisíciletou historii, kterou nám dokládají nálezy z pravěku. Na území mikroregionu Loučná je ale i poměrně velké množství obcí, které na začátku 19. století teprve začínají psát svou historii.

Většina obcí mikroregionu má tisíciletou historii, kterou nám dokládají nálezy z pravěku. Drtivá většina sídel obecně vznikla nejpozději v době středověké kolonizace. Na území mikroregionu Loučná je ale i poměrně velké množství obcí, které na začátku 19. století teprve začínají psát svou historii. Jedná se o obce zakládané na půdě bývalých vrchnostenských dvorů či vysušených rybníků. Je to případ obce Spojil, která byla vysazena na konci 18. století (v roce 1785) na ploše vysušeného rybníka Spojil a Strejček. Osada Zástava a Drahoš u Rokytna vznikly také v této době reforem Josefa II. Také kolem Dašic vznikly v 80. letech 18. století vesnice osazené přistěhovalci z Pruska a pruského Slezska, nejvíce z Kladska a jedná se obce Veska, Velkolánské, Malolánské, Moravanský a Rovensko.
Nejvýznamnější změnou, která se velmi promítla do života obcí, bylo v 19. století zrušení poddanství, přesněji v roce 1848. Tím došlo i ke zrušení vrchnostenské správy, tedy panství. Byly zřízeny politické a soudní okresy a systém obecní samosprávy. Tyto změny se mimo jiné odrazily v budování a zdokonalování okresních silnic. Vazby obcí mezi sebou navzájem se totiž oproti předchozí době pozměnily. Obce začaly o sobě samy rozhodovat a hospodařit se svým majetkem. Tím roste v 19. století i význam návsi a náměstí, které se obce snaží zvelebit tak, aby je důstojně reprezentovaly.

Náves a náměstí
Náves byla centrem nejrůznějšího dění. Za hezkého počasí se tu scházeli sousedé na kus řeči a děti ke svým hrám. Když do vsi přijeli kejlklíři, komedianti nebo medvědář, na návsi se odehrávala jejich vystoupení. Soustředilo se sem hlavní dění o masopustu, při vynášení smrti, stavění máje či dožínkách. Ponocný zde pravidelně vytruboval a obecní „policajt“ tady po vybubnování začínal s oznamováním vyhlášek představenstva obce.
Ke konci 19. století obce své návsi často ozdobovaly výsadbou stromů a někde i dláždily. Například rokytenští ozdobili svou náves výsadbou topolů, v Moravanech zase lípami. Nejvýraznějším prvkem návsí byly zvoničky, kapličky a od druhé poloviny 19. století hasičská skladiště, místy také budovy škol.
Náměstí bylo odjakživa centrem všeho dění ve městě i v okolí. Výsadou měst bylo totiž  pořádání trhů. Pořádaly se týdenní trhy, kde bylo možné nakoupit hlavně potraviny, které zde nabízeli zemědělci z okolí. Kromě týdenních trhů se konaly ještě výroční trhy, tedy jarmarky. Zde už byla nabídka zboží velmi pestrá a bylo možné zde zakoupit i luxusní zboží dovezené i zdaleka. Tak Dašice kupříkladu měly na začátku 20. století 6 výročních trhů a 6 trhů na koně a dobytek. V mikroregionu Loučná najdeme dvě městečka. První z nich jsou Sezemice, které byly uváděny jako městečko již v roce 1488, kdy měly svého rychtáře, konšely a radnici. Oficiálně byly povýšeny na město v roce 1834. Dašice se uvádí jako městečko v roce 1437, povýšeny na město byly v roce 1917.
Náměstí v Dašicích během 19. století zcela změnilo svou tvář, a to nejen, co se staveb týče, ale také jejich uspořádání. Na počátku 19. století stála radnice uprostřed náměstí. Naproti radnici jen přes úzkou uličku byly obecné masné krámy s jatkami vedle nich stála strážnice pro vojsko a zásoby střelného prachu. Stála zde také socha sv. Jana, dále kámen zvaný mezník. U něj byla obecní kašna, do které se vedla voda trubkami z řeky. Poblíž kašny stála váha a u ní máchadlo pro pekaře, kteří šidili na váze chleba. Nechyběl ani pranýř a kláda. Tento obraz náměstí se začal měnit už v roce 1826, kdy byly zbourány masné krámy a strážnice. V roce 1840 vyhořela radnice a nová byla přebudována z domku č.p. 17 v roce 1855. Tak již nestála vprostřed, ale v jedné straně náměstí. Náměstí v Dašicích tak získalo krásnou čtverhrannou podobu.
Na počátku 20. století bylo náměstí ještě nezpevněné, ale ozdobené výsadbou akátů poblíž domů a kolem kříže a sochy sv. Jana Nepomuckého byly vysázené javory. Tehdy stála v prostoru náměstí nejen kašna, ale také tehdy velmi využívaná obecní váha.



Radnice
Pro města a městečka byla od středověku důležitou budovou radnice. Historie radnic v obou městech jak v Sezemicích, tak Dašicích je dlouhá a složitá, jelikož často vyhořely a také byly postupně stavěny na různých místech.
Radnice v Dašicích
Nejstarší radnice stála v místě domu č.p. 41. Byla dřevěná a měla podloubí. Později byla zbudována vedle staré radnice radnice nová, ale ta ve třicetileté válce vyhořela. Po ní následující radnice vyhořela v roce 1679.  Další radnici si dašičtí postavili uprostřed náměstí naproti soše sv. Floriána. Tato radnice byla jednopatrová s podsíní ze dřeva. Její přízemí bylo kamenné a patro dřevěné a byla tak široká, že měla dvě sedlové střechy. U jedné z nich byla dřevěná věž s hodinami a dvěma zvonky. Jeden byl umíráček a druhým se zvonívalo každý měsíc na placení daní nebo v případě požáru. Tuto radnici měly Dašice ještě v 19. století. I tato radnice vyhořela, a to dne 4. prosince 1830. V roce 1852 byl zakoupen domek č.p. 17, který byl důkladně přestaven do podoby radnice. V roce 1891 byl k zadní části radnice přistaven pěkný sál s divadelním jevištěm a vedlejšími místnostmi. Dnešní podoba radnice je z roku 1925.
Radnice v Sezemicích
Po velkém požáru v roce 1832, kdy shořela i původní radnice na velkém náměstí, byla nad budovou obecní spilky (kvasírny v pivovaru) vystavena z kamene a cihel nová empírová radnice. Byla to budova dvoupodlažní opatřená věžičkou s hodinami. V roce 1913 byla fasáda a vchod radnice upraveny.
Kapličky
19. století je obdobím výstavby největšího počtu kaplí a kapliček. Oproti předchozím obdobím, kdy se stavěli v polích, na křižovatkách cest či u pramene, staví se vprostřed návsi. Ozdobily centrum obce hlavně tam, kde nebyl kostel. Byly projevem zbožnosti  a tvořily vznešený prvek návsi.
Ve Spojile si občané vybudovali kapli Nanebevzetí Panny Marie v roce 1866. Její výstavba spadá do doby, kdy obec po těžkých začátcích a namáhavé kultivaci půdy vypuštěných rybníků začíná vzkvétat a stává se centrem zelinářství. Poměrně mladá je kaple Matky Boží v Kostěnicích. Byla postavena v roce 1909. Kaple Pána Ježíše, Panny Marie a sv. Josefa v Sezemicích v Zámostí byla vybudována podle nákresů Fr. Schmoranze. Jedná se o pseudogotickou stavbu, která byla vybudována v letech 1854 ��" 1855 ze sbírek dobrodinců. Celou stavbu, práci kamenickou a malířskou provedl sochař Jan Kokeš. Kaplička Panny Marie Sedmibolestné v Dašicích je starší. Je to stavba dřevěná a první zmínka o ní je z roku 1755. U kapličky byl v roce 1846 založen nový hřbitov.

Kříže
Velká zbožnost vedla i ke stavbě křížů: dřevěných, kamenných a  od konce 19. století litinových. Kříže jsou často zastíněny korunami lip či jiných stromů, které u nich byly vysazeny. Společně tak kříže se stromy tvoří jeden z nejmalebnějších prvků vsí a  venkovské krajiny. Pro 19. století je charakteristické velké množství křížů umisťovaných do středu vsí, takže téměř v každé obci mikroregionu jej nalezneme. V námi sledované oblasti se jedná zejména o kříže kamenné.
Starší, ještě z doby barokní,  je pískovcový kříž z roku 1782 na náměstí v Dašicích. V předchozích obdobích byly kříže převážně dřevěné, takže dřevěný kříž stával kdysi v Sezemicích naproti radnici a druhý jemu podobný na malém náměstí. V 19. století se dřevěné kříže stavěly řidčeji, například v roce 1862 byl vztyčen u Sezemic na návrší ke Kuněticím.
V první polovině 19. století se ještě nejednalo o sériovou výrobu křížů, a proto jsou často velmi osobité. Pískovcový kříž byl v roce 1849 postaven např. v Chotči.
V druhé polovině 19. století se obecně nejběžnějším typem vesnických křížů stávají kříže litinové na kamenném podstavci, takový nalezneme například v Úhřetické Lhotě.
V Lánech u Dašic byl v roce 1895 postaven pseudorománský křížek. V roce 1903 také nahradil nový kříž v Kostěnicích starý kříž dřevěný.



Sochy svatých
Kromě křížů zdobí některé obce sochy svatých. Jedná se ale převážně o sochy barokní. 19. století totiž s rozmachem stavění křížů přineslo i ústup v pořizování soch. Nejčastěji zobrazovaným světcem byl sv. Jan Nepomucký. Jeho sochu najdeme např. před novorenesančním mlýnem v Dašicích a je z roku 1746. Další stojí na dašickém náměstí, kde je ztvárněn sv. Jana Nepomucký s andílkem z roku 1739, tato socha je dokonce památkově chráněná.
Další sochu sv. Jana si pořídila na své náklady sezemická obec v roce 1753. 19. století jej ovšem v roce 1845 přemístilo do jiné části náměstí. Původně stál proti č.p. 44. Socha byla v roce 1998 zrestaurována akad. Sochařem K. Krátkým.
Na náměstí v Dašicích před domem s podloubím stojí i tři velmi hodnotné barokní plastiky, které představují sv. Václava, sv. Barboru a sv. Norberta původně z Podlažického kláštera.

Kostely
Největší církevní památkou 19. století v mikroregionu je Kostel Povýšení Svatého Kříže ve Slepoticích se poprvé písemně připomíná roku 1350. Tehdy náležel k biskupství litomyšlskému. V roce 1540 byl původní dřevěný kostel přestavěn, ale zůstal dřevěný až do konce 18. století. Dřevěná zvonice se třemi zvony bývala od kostela oddělena. V r. 1818 byl vystavěn zděný kostel, o což se velmi přičinil slepotický učitel Tobiášek. Kostel je jednolodní s pětistěnným presbytářem. Věž kostela má cibulovou báň zakončenou lucernou a křížem. Zvenku v kostelní zdi jsou zasazeny pískovcové náhrobky rytířů ze Slepotic ze 16. století, které byly původně uvnitř chrámu.
Kostel byl opravován už v 19. století. Už v roce 1843 spadla totiž část stropu a pak silným větrem kříž z věže. Kříž pak spadl ovšem ještě jednou v roce 1853.
Hlavní oltář nese obraz „Povýšení sv. kříže“ od Šlechty z roku 1818. Druhý oltář Panny Marie s obrazem korunované rodičky boží s Ježíškem byl zřízen roku 1853 z nadace 250 zl. Zemřelého Jos. Tobiáška a z příspěvku slepotických občanů.
V interiéru kostela jsou i hodnotné prvky starších období: sousoší Kalvárie ( Kristus na kříži a pod ním Bolestná Panna Marie a sv. Jan) z 1. poloviny 18. století a rokoková kazatelna. Najdeme zde také dřevěnou kruchtu ��" hudební kúr o patro vyvýšený nad podlažím kostela ��" určený pro varhany, pěvecký sbor a hudebníky.
Celková oprava kostela provedena v letech 1997-2000.
19. a 20. století zdědilo i památky předchozích staletí jako je gotický kostel ��" v Sezemicích, barokní v Dašicích, Moravanech a Býšti. V těchto dvou stoletích byly kostely někdy méně někdy více citlivě opravovány a upravovány a nechaly na nich i jiné stopy,
Kostel Narození Panny Marie  stál v Dašicích již před rokem 1349. Dnešní podoba kostela je z roku 1677. Chrám je trojlodní se dvěma nedokončenými věžemi. Uvnitř nalezneme hodnotné řezbářské práce plastik na hlavním oltáři od I. Rohrbacha z roku 1760. 19. století jej ozdobilo hlavním oltářem, který v roce 1854 namaloval chrudimský akad. malíř Josef Papáček. Také postranní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie pochází z 19. století.
Kostel sv. Petra a Pavla v Moravanech stál už velmi záhy. Původní kostelík byl ovšem pouze dřevěný a bez věže. Zvony byly zavěšeny ve zvonici taktéž dřevěné, která stála opodál. Zprávu o kostele  máme již z roku 1350. Roku 1782 byl vystavěn kostel nový zděný ��" barokní a v této podobě ho vidíme i dnes. Jeho stavitelem byl T. Haffenecker. V presbytáři je iluzivní malba Korunování Panny Marie od J. Kramolína. Ostatní malby v interiéru jsou z 19. století, z roky 1812, kdy kostel vymaloval malíř Josef Stehlík z Chocně. 19. století obohatilo kostel ještě  o varhany.
Farní chrám sv. Jiří v Býšti se připomíná také v roce 1360.  Původně dřevěný kostel byl zbořen v roce 1796 a byl postaven nový spolu se školou a farou. Roku 1822 tyto stavby vyhořely a nového kamenného chrámu v barokním slohu se obec dočkala již v roce 1823. V roce 1974 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce vnitřního vybavení kostela včetně nejnutnější opravy fasády a v letošním roce byla obnovena fasáda prakticky nákladem obce Býšť.
Kostel Nejsvětější Trojice v Sezemicích pochází z roku 1270. Kostel je jednolodní s trojboce zakončeným presbytářem a dvěma bočními kaplemi. Jeho raně gotický původ dokládají některé části zdí z gotických polévaných cihel, což je v českém prostředí  neobvyklá stavební zajímavost. Boční kaple sv. Anny  s obkročnou klenbou vznikla patrně pod vlivem parléřské stavební huti. Kostel byl přestavován v baroku (ve druhé čtvrtině 18. století). Z té doby jsou v interiéru barokní malby J. Kramolína. 19. století se na jeho tváři podepsalo provedením důkladné opravy a úpravy podle návrhu významného architekta Schmoranze, a to v roce 1873.

Fary
Tam, kde stál kostel, bývala obvykle i fara. Barokní fary najdeme v Sezemicích a Dašicích.
Budova fary v Dašicích  byla postavena v letech 1748-1757. Od poloviny 19. století se pyšnila vlastní knihovnou. Fara v Sezemicích pochází z roku 1734. V Moravanech si obyvatelé vyžádali ustanovení fary v roce 1806 na projíždějícím korunním princi Ferdinandu V. Fara byla vystavěna v roce 1808. Fara později vyhořela a ta dnešní je z 20. let 20. století.
Fara u kostela sv. Jiří v Býšti ve středověku existovala, později zanikla, byla však obnovena v roce 1807, nejen pro Býšť, ale i pro přifařené obce Bělečko, Hoděšovice, Hrachoviště, Rokytno a osadu Drahoš.

Zvoničky
Některé návsi dodnes zdobí zvoničky. Původně nebyly postaveny pro okrasu, ale hlavně aby ohlašovaly požáry. Ohňový patent Marie Terezie vydaný roku 1751  jejich stavbu přímo nařizoval. A to proto, aby se mohlo „v tom ohňovém místě na zvon udeřit“ a ponocní „aby hned  na zvon šturmovali, alarm dělali, když by oheň zpozorovali.“ Zvoničky se stavěly povětšinou dřevěné, ale místy i zděné. Dřevěnou zvoničku najdeme například v Chotči nebo v Hoděšovicích.
V mikroregionu máme i zachované zvonice starší: Dřevěná osmiboká zvonice blízko kostela v Sezemicích je z první poloviny 16. století. Jedná se o mohutnou 15 m vysokou stavbu. Zvonice tohoto typu a velikosti nemá v Čechách obdoby. Její nejstarší zvon byl ulit v roce 1553. I v Časech je stará zvonička z poloviny 18. století.

Požáry
Požáry byly  ještě v 19. století častou pohromou. Většina domů byla totiž dřevěných s doškovou střechou, svítilo se petrolejkami a svíčkami či loučemi. Dokonce i komíny byly původně dřevěné. Častou příčinou neštěstí bylo také zapálení bleskem. Při troše neopatrnosti ohnivý kohout zakokrhal a hlavně se oheň snadno šířil.
Malý příklad četnosti požárů: V Dašicích jen mezi lety 1826 ��" 1848 hořelo 32 krát a vyhořely tak téměř celé Dašice. Za neopatrné zacházení s ohněm byl také arest, někdy jeden den, jindy tři týdny. Nejen neopatrností vznikaly požáry. Ze Slepotické kroniky se dozvídáme, že v roce 1843 hořela stodola Jana Špačka v č.p. 36. Objekt zapálili ze msty husaři, kteří po taneční zábavě začali rvačku.
Takovouto kapitolu ve své historii má téměř každá obec. Po požáru se pak často domy obnovovaly z nespalných materiálů. Díky požárům tak Dašice přišly o své podloubí na náměstí. Na začátku 19. století měly všechny domy dřevěné podloubí, v roce 1835 jich zbylo již jen sedm a dnes má podloubí jediný dům.
Z protipožárních opatření bylo kromě  nařízení stavět zvoničky totiž také zakázána stavba vesnických domů ze dřeva, a to nařízením z roku 1816. Jenže v praxi se vesnice měnily jen pomalu. Dá se ale říct, že od poloviny 19. století začalo přezdívání roubených domů. V roce 1819 bylo povoleno na vlastním pozemku vyrábět a pálit cihly pro svou potřebu. Tím se staly snadno dostupným a levným materiálem, který se při stavbách domů začal ve velké míře uplatňovat.

Hasičské zbrojnice
S požáry a jejich zhoubnými následky souviselo i zakládání sborů dobrovolných hasičů. Ve vesnicích se tak začaly objevovat další drobné stavby: požární zbrojnice. Změny v monarchii po pádu Bachova absolutismu dovolovaly zakládání spolků, tím i hasičských. V roce 1880 bylo dokonce nařízeno, že ve všech obcích  musí být zřízeny dobrovolné hasičské sbory.
Někde byly hasičské sbory založeny již dříve. V Dašicích například v roce 1877. Hasičský spolek v Kostěnicích byl založen v roce 1884, do té doby vykonával službu proti ohni obecní slouha a ponocný. Ne všechny hasičské spolky ale dobře prosperovaly. Ten kostěnický byl obecním zastupitelstvem kárán, že nekoná žádná cvičení a v roce 1889 se rozpadl.
O potřebnosti zakládání těchto hasičských sborů svědčí to, že požáry ke konci 19. století už většinou nebyly tak zhoubné, jelikož k nim přijížděli hasičské sbory v okolí a požár se tak rychleji dařilo lokalizovat. Tak například když hořelo v roce 1899 ve Slepoticích, přijelo z okolí 7 hasičských sborů! Hasičské zbrojnice pak vyrůstaly kvůli potřebě ukládání hasičské stříkačky a dalších hasících potřeb. Někde mohly mít hasičské zbrojnice na střeše i malou zvoničku, tak je tomu například v Kladině či v Lánech u Dašic. Někde vznikla pouze hasičská skladiště.

Lidová architektura
Na fotografiích z počátku 20. století je ještě zachycena řada roubených domů s doškovou střechou doplněných proutěnými a plaňkovými půtky. Z těchto zajímavých starých staveb lidové architektury se nám do dnešních dnů nedochovalo prakticky nic. Přesto i na území mikroregionu najdeme památky lidové architektury. V Kostěnicích stojí krásný Jeřábkův statek. V Lánech u Dašic jsou památkově chráněny dva špýchary. Status památky mají i dva mlýny ��" v Býšti a v Dašicích. Roubené domy najdeme i v Hoděšovicích.
V Sezemicích stojí několik domů se štíty bohatě zdobenými štukovou výzdobou z první poloviny 19. století ve stylu selského baroka. Je to např. č.p. 92 na Husově náměstí či č.p. 63. V Dašicích je řada měšťanských domů chráněných a celé jádro města tvoří památkovou rezervaci.

Voda
V mikroregionu se nalézá významné vodní dílo kanál Zminka ( také Dvakačovický kanál). Zminka je umělý vodní kanál, který byl vybudován v letech 1491 - 1493 . Budování tohoto kanálu lze datovat podle smluv Viléma z Pernštejna se sousedními šlechtici o vedení vody v terénu. Kanál má délku 11,5 km a převádí vodu z Novohradsky od Dvakačovic do Loučné nad Sezemicemi. Byl vybudován pro napájení rybníků v okolí Veské. V té době totiž vznikala na Pardubicku rozsáhlá  pernštejnská rybniční soustava.
Největší sláva rybnikářství této oblasti spadá do období před třicetiletou válkou. Po té se rybníky postupně začaly rušit a měnit na pole a louky. Poměrně neobvyklou výjimkou je Rokytno, kde byl v roce 1860 postaven vodní mlýn nad potokem Bejštačka a na jihozápadní straně mlýna byl následně založen rybník. Mlýn ukončil provoz pro trvalý nedostatek vody v roce 1923. V roce 1883 byl u Rokytna založen ještě rybník obecní, který se stal významnou dominantou Rokytna. Dodnes se tento rybník používá k chovu ryb.
Původní podoba vodních toků byla úplně jiná, než jak ji známe dnes. Potoky a řeky protékaly krajinou a vytvářely značně meandrující koryta. Kolem nich byla řada slepých ramen a tůní. Okolí bylo porostlé množstvím stromů a křoví. Takový obraz vytvářela i Loučná a potoky v mikroregionu.
Loučná se tehdy ale téměř pravidelně rozlévala ze svých břehů a to obvykle až tři kilometry široko. Například roku 1844 byly velké spousty sněhu, který i v nížině ležel až do velikonoc. Díky tomu řeka Loučná u Slepotic dokonce čtyřikrát vystoupila ze svého koryta a způsobila veliké záplavy. V dubnu 1786 se na Chvojenec přihnala povodeň „že nikdo podobnou neviděl“ a trvala 5 dní...... Záplavy tvoří velkou kapitolu historie všech obcí poblíž vodního toku podobně jako požáry.  Zaplavovány byly nejen obytné a hospodářské budovy a velké vody ničily silnice, ale zaplavovány byly také pole. Selo se proto dvakrát až třikrát.
První snahy o regulaci Loučné a potoka Lodrantky se objevují již v roce 1880. Vodní družstvo bylo založeno roku 1884. Ne všichni ovšem s regulací souhlasili, například obyvatelé Počápel.  Přípravy na regulaci se poněkud zpomalily, jelikož několik let po sobě nedošlo k větším záplavám. Zlomem byla katastrofální povodeň z března 1891. Hned další rok se započalo s regulací. Ta představovala výrazné napřímení a zkrácení obou toků a zpevnění břehů. Regulační práce byly velmi náročné a zahrnovaly i úpravu 4 jezů a 10 mostů na řece Loučné a řada menší soukromých i veřejných mostků na Lodrantce.
Významné jsou především dva akvadukty u Sezemic. První zděný akvadukt je technické dílo, v němž dochází ke křížení mlýnského náhonu a potoka Zadní Lodrantka, který pramení u Holic a hned za akvaduktem ústí do Loučné. Tento akvadukt je památkově chránění. Voda Lodrantky protéká dvěma klenutými otvory o světlé výšce 1m a výšce ode dna 1,37 m. Jeho délka je 13,2 m Voda byla přes akvadukt puštěna poprvé 28. října 1892.
Druhý akvadukt vznikl v roce 1898 na základě rozhodnutí, aby celý odpad zvaný Barevna ( u Dašic) zaústil do vyprojektovaného odpadu od Lánů k Malým Kolodějům % Malokolodějského odpadu. Jeho voda byla podvedena pod středověkým kanálem Zminkou zděnou schybkou.
Technickým dílem, které je památkově chráněno, je také most přes Ředický potok v Chotči.

Školy
Všeobecný školní řád, v němž se stanovovala povinná školní docházka, vydala Marie Terezie až roku 1774. Před tímto datem se stavěly samostatné školní budovy pouze ve velkých obcích a městečkách. První zprávy o škole v Sezemicích máme již z roku 1494 a v Dašicích z poloviny 16. století. Někde i na vesnicích fungovala škola již před školním řádem např.ve Slepoticích od roku 1765. Některé obce si zřizovaly školy pokoutní, tedy úřady nepovolenou (v 18. stol. v Chotči).
Po té, co vyšel školský řád, zřizovaly se v některých obcích jednotřídky kam chodily děti z mnoha okolních obcí. Zpočátku škola většinou fungovala v najaté místnosti v některém ze stavení. Škola se pak stavěla urychleně a velice skromně, z toho důvodu byla často již po půl století existence ve velmi špatném stavu. Třeba v Moravanech se v roce 1872 popisuje stará škola z roku 1808  zralá na sesutí! I v Býšti se učilo již od roku 1780, dřevěná škola byla ale postavena až po dvaceti letech, v roce 1800. Výjimku tvoří Dašice, kde byla už v roce 1792 vybudována dřevěná patrová školní budova se dvěma třídami.
V roce 1864 byl vydán zemský zákon, na základě kterého byly obce nuceny budovat školy nové. Po tomto roce jsou již školy zděné, jednopatrové, více třídní a bývají největší budovou v obci. Stavba školní budovy se tak pro obce stala největší investiční akcí 19. století. Například ve Slepoticích si obec pro stavbu nové školní budovy (1876) vypůjčila peníze od hypoteční banky a aby mohla úroky snadněji splácet, musela prodat obecní pastvinu. I v Sezemicích, kde měly školu z roku 1838 došlo v roce 1898 na stavbu nové školní budovy, na svou dobu velmi moderní.
I v obci Časy byla v roce 1893 povolena celoroční expozitura jednotřídní obecné školy. Škola v Moravanech z roku 1879 slouží po mnoha přestavbách svému účelu dodnes. Novou školní budovu postavily v roce 1876 i Dašice. Budova sloužila jak obecním účelům, tak škole. V roce 1892 se škola stala pětitřídní a o tři roky později zde byla otevřena první třída měšťanské školy, nejprve chlapecké, později i dívčí.

Silnice
19. století bylo převratným obdobím pro síť komunikací. Ty byly důležité pro další rozvoj obcí i změnu tváře krajiny. V letech 1818 ��" 1846 byla vybudována základní silniční síť, která spojila Pardubice s regionálními centry. Například v roce 1840 bylo vrchnostenským úřadem nařízeno postavit silnici z Dašic do Hrochova Týnce a umožnit tak spojení s Chrudimí.  Zbývající silnice byly vybudovány do první světové války. Silnice se stavěly s kamennou vozovkou a kolem nich bylo vysazováno stromoví. Objevují se i první dopravní značky. Šířka okresní silnice činila   6 m.

Průmysl
Významným odvětvím podnikání bylo také pěstování lnu a jeho zpracování v pazdernách. V Rokytně tak byla v r. 1888 postavena na jižní straně obce první pazderna, druhá hned v dalším roce na zahradě usedlosti č.p. 6.
Výstavba stále častějších zděných objektů si vyžádala otevření celé řady místních lomů k těžbě stavebního kamene. Zvyšovala se i potřeba cihel, u nichž postupně převažuje podíl cihel pálených. V roce 1819 bylo povoleno na vlastním pozemku vyrábět a pálit cihly pro svou potřebu. Tím se staly snadno dostupným a levným materiálem, který se při stavbách domů začal ve velké míře uplatňovat.
Cihly se vyráběly z cihlářské hlíny. V okolí vesnic se tak začaly objevovat hliniště, kde se těžila hlína  - jámy nebo odebrané stráně.
   U Rokytna například byla postavena kruhová cihelna Fr. Havlíčka v roce 1891 a  v roce 1906 další cihelna pana Matěje Krátkého. Cihelna fungovala i v Časech. Takovou jednoduchou cihelnu představovala prostá zděná pec se dvěma nebo třemi průduchy, která byla kryta sedlovou střechou. Ta měla v hřebeni podélný otvor, kudy odcházel kouř. Pec vždycky doplňovala  velká kolna, kde se cihly sušily.  V 80. letech 19. století byly zavedeny cihelny kruhovky.
Rozvoj průmyslu ke konci 19. století se týkal především měst, ale také větších obcí s dobrým dopravním napojením. Krásně to lze vidět na příkladu Moravan, kde rozvoj průmyslu úzce souvisel se stavbou železnice ( trasa Praha ��" Vídeň 1845, železnici z Chrudimi do Borohrádku 1898). Vznikla zde sušárna čekanky (1882), první spolková mlékárna v Čechách (1884) a také cukrovar. Krize ve třicátých letech ovšem způsobila úpadek, v němž množství průmyslových podniků zaniklo ��" např. v Moravenech prakticky veškerý průmysl.

20. století změnilo obce i jejich okolí do podoby, jakou známe dnes a zanechalo nám také několik kulturních památek například krásnou drobnou památkou je secesesní litinová kašna  se sochou Grácie, která nese nádobu s vodou na Dašickém náměstí. Byla vyrobena firmou R.A. Smékal z Prahy.
Konec 19. století a první polovina století 20. byla ve znamení velkého rozmachu spolkové činnosti. Mimo již zmiňovaných sborů dobrovolných hasičů to byl také Sokol. V Moravanech byl například založen v roce 1893 a původně se cvičilo v hostinci pana Schejbala. V roce 1920 uspořádal Sokol sbírku na stavbu vlastní sokolovny. Stavitelem sokolovny byl pan Petráň z Moravan. O rok později v ní byl umístěn biograf. Sokolovna byla upravena v roce 1957.
Hojně se hrálo také ochotnické divadlo a mnoha obcích byly i čtenářské spolky. Vznikaly také okrašlovací spolky zabývající se zelení v obcích, vysazováním stromů a dlážděním cest a prostranství.
V roce 1914 vypukla první světová válka, do níž museli narukovat také muži z obcí mikroregionu. Doba to byla těžká i pro ty, kteří zůstali doma  - ženy, děti a staří lidé, kteří museli zastat práci i za muže. Projevoval se velký nedostatek pracovních sil, často docházelo k rekvizicím obilí a dobytka a ceny potravin mnohonásobně stouply. Válka přinesla hlad, zdecimované hospodářství a statisíce padlých.
Válka skončila a 28. října 1918 byla vyhlášena samostatná Československá republika, což bylo všemi bouřlivě oslavováno. Oslavou bylo i ničení nenáviděných císařských orlic  na budovách nádraží, poštách apod.  V Časech občané zúčtovali s „radostnou vzpomínkou“ na císaře Františka Josefa I. tím, že rozbili pomník připomínající účast císaře na parforsním honu v roce1874. Materiál z něj byl použit na stavbu obecní váhy. V Moravanech byly vysazeny tři slovanské lípy.
Téměř každá obec se snažila vybudovat pomníček svým padlým, často pak doplněn o padlé ve druhé světové válce.
V roce 1925 byl v Sezemicích odhalen památník praporečníku roty „Nazdar“ Karlu Bezdíčkovi vytvořený sochařem J. Samkem z Hradce Králové. Karel Bezdíček se po vypuknutí první světové války přihlásil do francouzské cizinecké legie, která začala s výcvikem v Bayonne. Zde byla vytvořena první česká jednotka nasazená na francouzsko ��" německé frontě. K. Bezdíček padl v boji 9. května 1915.
Za časů první republiky nastal postupně hospodářský rozkvět a to se promítlo i do rozvoje venkovských obcí. Leckde se  budovala se kanalizace či vodovod, zavádělo se elektrické osvětlení, stavěly se chodníky (např. v Časech).  V Moravanech byla elektrifikace zahájena roku 1920 a přičinilo se o ni hlavně Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářských živnostech. Zároveň se budovalo i veřejné osvětlení, tak se postupně v moravanských ulicích objevila 25 světel.
Protože Dašice a některé okolní obce trpívaly za suchých let nedostatkem vody dohodly se společně na stavbě vodovodu, která byla zahájena roku 1914, ale vodovod byl vlivem války dokončen až v roce 1922. Zároveň byl v Dašicích postaven vodojem o obsahu 1000 m3 . Vodojem má kruhový půdorys a malou věžičku na vrcholu.
      Konjuktura skončila krizí ve třicátých letech a časy míru druhou světovou válkou.
II. světovou válku nám připomíná i pamětní deska parašutistovi kpt. Alfredu Bartošovi na domě jeho dětství v Sezemicích. V roce 2007 mu město Sezemice odhalilo památník vytvořený J. Čermákem jako dík za jeho oběť v boji proti fašismu. A. Bartoš byl velitel zpravodajské skupiny parašutistů Silver A a významná postava protifašistického odboje.